Letošní sezóna je z mého pohledu poněkud jiná. Což ve zkratce znamená, že prostě víc trénuji a méně závodím.
V tréninku se všechno dařilo a daří podle plánu, ale závodní kalendář jsem musela už po několikáté měnit. Příprava směřovala k závodu WTS v Hamburku. Omezený počet 55 startovních míst mě bohužel již předem vyřadil ze hry. Trénink jsme tak s trenérem museli natáhnout o další týden.
Na ME ve sprint triatlonu v Tartu se mi nepodařilo prodat to, co ve mně je. Moje tělo bylo spíš v útlumu než v plné síle závodit. Problémy se zpožděným letem a následná probdělá noc na letišti tomu moc nepřidaly. Dobíhat na 20. místě do cíle bylo velkým zklamáním. Z vody jsem vylézala v kontaktu s hlavní skupinou, ale na kole mi vůbec nejely nohy a z balíku jsem vypadla. Běžet se nohám taky moc nechtělo.
Následné 2,5dne mezipřistání jsem strávila v rodném Jablonci, kde jsem dotankovala baterky. Plavání v přehradě, jóga, masáž a grilování s rodinou bylo balzámem pro duši.
Další zastávkou byl Edmonton, kde se konal poslední závod světové série ve štafetách. Český tým dostal jedinou možnost startu právě v Kanadě a tak ji bylo nutno využít.
Já se postavila i na start individuálního závodu. Plavání byla šílená bitka u první bojky, vylézala jsem hodně vzadu. Na kole jsem měla dobré nohy a náročný kopcovitý terén mi seděl. Společně se Švýcarkou Lisou Berger se nám podařilo dojet třetí skupinku. Postupně jsme také dojížděly holky, které závod v kopci vzdaly. Hlavní balík nám bohužel i tak lehce ujížděl. Nohám se po kole chtělo kupodivu běžet a já sbíhala holky ujeté na kole. Ne moc velkou radost jsem měla, když jsem viděla své číslo na ceduli v penalty boxu za příliš brzké naskočení na kolo. Deset vteřin čekání bylo nekonečných. Soupeřky, které jsem poctivě předběhla byly opět přede mnou. I tak je pro mě 25. místo vylepšením mého nejlepšího umístění v sérii WTS.
